Ochutnávka

„Takže si myslíš, že je to nafoukanej blbec?“ pravila večer Rita.

            „Ne, to ne. Je chytrej a talentovanej… Ale takovejhle kluk má na každým prstě deset holek.“

            „Myslíš, že pro něj nejsem dost dobrá?“ vystartovala Rita.

            „Jejda, tak to nemyslím… Dneska ti to fakt slušelo, ale… Vždyť jsem ti to už říkala. On nehledá přítelkyni,“ řekla Suzy. Rita už byla zticha, přemýšlela. Jak vlastně získat takového kluka? Jak ho zaujmout?

            Hned druhý den vyrazila Rita do obchodu pro nové oblečení. Chce to něco elegantního, aby před Zachem nevypadala jako puberťačka. Zachovi už je 19! Horečnatě se probírala hromadou šatiček na ramínkách ve velmi drahém butiku. Když jí konečně padly do oka květované, vypasované šaty, zamířila k pokladně. Vytáhla kartu a usmála se na prodavačku. Jo. Přesně v takových šatech vynikne postava. Rita denně cvičila, aby si udržela štíhlý pas.

Spokojeně kráčela domů, loudala se ulicemi.

            Najednou uviděla na protějším chodníku Zacha. S dvěma kamarády. Něco vykládal. Nastražila uši a slyšela svého úžasňáka, jak povídá:

            „A víš, co nesnášim? Ty holky, co furt jenom kupujou hadry. Jsou na tom fakt závislý! Třeba...“ Kluci zašli za roh, víc už Rita nezaslechla. Celá ztuhla. Ale pak si řekla: já přece nekupuju oblečení zas tak často. A rozhodně na tom nejsem závislá, prostě jen ráda nosím nové šaty. Podívala se na velkou tašku, ve které byly naskládané nejen šaty, ale i dvě trička a krásné černé lodičky. Boty. Ne, nejsem žádnej závislák, usmála se na svůj nový majetek.

            Suzy už doma čekala. Ritu trochu mrzelo, že nešla s ní, ale Suzy prostě nechtěla poslouchat zamilované vzdychání o Panu Dokonalém. Zach – to bylo zakázané téma. Ale šaty se Suzy líbily a tričko si dokonce chtěla půjčit. Do Divadla už musela Rita kamarádku přemlouvat.

            „Hrajou Elisse! Máš přece ráda jeho hry… Suzy, vždyť vím, že jsi do divadla blázen...“ škemrala Rita. Suzy nakonec šla. Zach ji zase neobjal, jenom po ní šlehl pohledem a krátkým „ahoj“. Ušklíbla se na něj. Zašklebil se ještě víc, tak na něj vyplázla jazyk.

            „Ty jsi ale drzá!“ vykřikl.

            „Já jsem Suzanne,“ zasmála se. A nechala ho být.

            „Lesní víla“ od Elisse se povedla, tuhle adaptaci ještě Suzy neviděla. Písničky byly ještě lepší, než minule. Barevnou duhu zpíval celý sál… Takovou atmosféru už Suzy dlouho nezažila. Když všechno skončilo, přišel Zach rovnou za Suzy.

            „Tak ty jsi ta drzá Suzanne,“ usmál se na ni.

            „Potřebuješ něco? Svůj obdiv ti bohužel nabídnout nemůžu.“

            „Cože?“ vyprskl Zach.

            „To jsi fakt tolik zvyklej na to, že tě holky žerou? Chudáčku,“ odfrkla Suzy.

            „Já jsem tě jenom chtěl pozvat na bylinkovej čaj. Do svýho království.“

            „A proč, prosím tě?“

            „Líbíš se mi.“

            „I když tě neobdivuju?“

            „Možná právě proto.“

            „Nech si zajít chuť.“

            Zach se začal smát. „Uvidíme, nasadím ty nejlepší zbraně.“

            Suzy se rozesmála taky. „Ty, jo? Jsi nepoučitelnej.“